KHS Malá Veleň

Dolování uhlí

 Hnědým uhlím se začalo topit poprvé v roce 1854 v domě číslo 4. Uhlí se nacházelo v prostoru křižovatky Valkeřice-Verneřice-Merboltice-Sluková, kde jsou ještě dnes znatelné výsypky hlušiny. Uhlí bylo také nalezeno při stavbě železnice Benešov n.Pl.-Česká Lípa, a to při hloubení zářezu pod Sokolským vrchem.

 Také u nás se snažili někteří odvážlivci najít uhlí . Vyhloubili velmi dlouhou chodbu nad Malou Velení v údolí potoka. (1890) Dnes je používána jako rezervoár vody. Nelze projít až na konec , jelikož je rezervoár uzavřený a voda v některých místech dost hluboká. Kromě této sluje se ve stěnách potoka objevují i malé štoly ražené kolmo k údolí potoka. Ovšem uhlí se najít nepodařilo. V jiných lokalitách se jednalo o plánovaný průzkum, u nás však to bylo pouze dílo náhody.

 V roce 1856 narazil vlastník domu č. 12 Josef Hampel při stavění chléva na značné množství uhelných kusů. Na základě nálezu se vytvořila těžební společnost Josefa Kleina, majitele hostince č. 36. Pod vedením důlního Krummela nechalo těžařstvo na vrchu Wachbergu / kota 354 m n.m., ležící jižně od obce/ hloubit 40 loktů hlubokou šachtu. Pokus však nebyl úspěšný, narazili jen na slín, mnoho kamenů a vodu. Šachta se pravděpodobně nacházela v zahradě za domkem č.52 na severním svahu

 V létě 1858 získal kutací povolení Stefan Böhm ze statku č. 8 / dnešní dům č.6/, který nechal vyhloubit pod Maloveleňským kamenem / nevýrazný vrch 301 m n.m./ nacházejícím se asi 1 km západním směrem od obce 92 loktů hlubokou šachtu / asi 71,5 m/. Na jejím dně nechal ještě provést 12 loktů hluboký vrt, takže celkově dosáhli asi 81 metrů hloubky. Ražení ztížil v hloubce 15 metrů výskyt velkých čedičových kamenů, které museli rozstřelovat trhavinou a silný přítok vody.

 Pod kameny se v hloubce asi 18 metrů vyskytla černá rašelinná páchnoucí půda s četnými rostlinnými zbytky a třemi kmeny 2-3 dm silnými, asi jedlovými. Pod šestimetrovou polohou modrého jílu a šesti dm bílého písku spočívala metrová vrstva černého jílu, střídající se do hloubky asi 47 metrů pravidelně s polohami písku, přecházejícího při hloubení do pískovce.

 Noví obyvatelé obce topili převážně uhlím. V Benešově n.Pl. byl zřízen sklad uhlí, které bylo rozváženo po městě a okolních obcích. Samozřejmě se v menší míře topilo i dřevem . Každá domácnost měla svoji uhelnou kartu, do které se zapisovalo, kolik uhlí

kdo odebral. Bylo nutné dané množství objednat předem. Dostat více uhlí než bylo na kartě nebylo možné.Po roce 1989 , kdy přešel tento rozvoz uhlí do soukromých rukou, bylo možné uhlí objednávat v libovolném množství a bylo dovezeno hned po objednání.

 Nejen houbaři, ale všichni, kdo se vydají na kótu 352, což je autometamorfovaný čedič olovinický, jihovýchodně od Malé Veleně / něm. Wachberg/, mohou narazit na ledové jámy na tomto vrchu. V literatuře jsou uváděny v souvislosti s neobvyklým úkazem, pozorovaném při hloubení studně v Jedlce /Reder 1894/.

 V roce 1859 nechal hostinský S. Feller z Jedlky č. 17 hloubit studni. Ve 40 stopách hloubky uslyšeli dělníci velký hluk, připomínající vzdálené šumění vody. Když se však voda neobjevovala, píchali dělníci tyčemi do dna výkopu. Místo vody však začal unikat pouze

ledový vzduch /"eiskalte Luft"/ jako z nějaké jeskyně. Všichni se velmi polekali a hostinský nechal studni zaházet. Na jejím místě stála v době napsání zprávy 1894 zeď tanečního sálu. Prokopány byly vrstvy jílu, bílého písku, hlíny a znovu jílu. Reder se domníval, že studený vzduch souvisí s ledovými jámami na protilehlém vrchu Wachberg.

 Při exkurzích v roce 1969 a v červnu 1970 byly na kótě 352 zjištěny jak ledové jámy, tak i exhalace. Exhalace se nacházejí sotva 100 metrů za posledními domky Malé Veleně v zarostlé suti, ledové jámy na SV úpatí vrchu . Z botanických zajímavostí ledových je

výskyt souvislého rozsáhlého porostu přesličníku lučního.